Příběh fenky Čiki: Jak se z klidného Silvestra stala noční můra.

Čiki byla devítiletá fenka, která za svůj život zažila už hodně Silvestrů – a ani jednou s nimi neměla problém. Patřila k těm "pohodových" psům, co se při ohňostrojích maximálně přitulí na gauč a dál poklidně spí. Její majitelka Lucka ji znala jako vyrovnanou, veselou a stabilní fenku, která si vždy poradila.

Minulý rok před Vánoci si ale Lucka poprvé všimla něčeho zvláštního. Čiki někdy nereagovala na zavolání hned napoprvé. Občas se i lekla, když se jí někdo dotkl zezadu. Lucka si to spojila s věkem – "no jo, už to není úplně mladice," říkala si. A protože Čiki nijak netrpěla, jen občas působila, že hůř slyší, neřešily to dál.

Nečekaná chvíle, která všechno změnila

Dva dny po Vánocích šla Lucka s Čiki na odpolední procházku do nedalekého parku. Byla zima, ale krásně jasno. Čiki pobíhala kolem, čichala, byla úplně stejná jako vždycky. A pak to přišlo.

V dálce, naprosto bez varování, někdo pustil ohňostroj. Jedna jediná rána. Jeden jediný záblesk.

Čiki jako by v té vteřině vyměnili. Trhla sebou, stáhla ocas, a než Lucka stihla vůbec natáhnout ruku, Čiki se otočila a utekla. Neběžela – ona letěla. Bez směru, bez přemýšlení, v čistém slepém strachu.

Lucka za ní křičela, běžela, volala na lidi, ale Čiki byla pryč.

Bezradnost, strach a hledání

Následovaly hodiny, které by žádný majitel psa nechtěl zažít. Lucka s rodinou pročesávala okolí, sdílela příspěvky na sociálních sítích, volala útulkům, policii, veterinám. Přidali se sousedi, přátelé, lidé z okolí. Ale nikdo Čiki neviděl.

Noc byla mrazivá. Myšlenka, že je někde venku sama, vystrašená, možná zraněná, Lucku úplně drtila.

Hledali ji ještě 31. prosince a pak i v noci. Nic.

Silvestr pro ně nebyl o oslavách. Byl o strachu a bezmoci.

Záchrana přišla až po novém roce

Až 1. ledna dopoledne přišla zpráva.

Starší pár ji našel schoulenou pod zaparkovaným autem asi dva kilometry od parku. Klepala se po celém těle, byla ztuhlá, odmítala se pohnout. Nereagovala na oslovení. Byla úplně paralyzovaná.

Lidé rychle zavolali na nejbližší veterinu, odkud zjistili číslo majitele podle čipu. Lucka sedla do auta a spěchala tam. Když ji viděla, rozplakala se. Čiki byla promrzlá, dehydratovaná, úplně vyčerpaná… ale živá.

Co se vlastně stalo?

Po vyšetření se ukázalo, že Čiki neměla "jen" strach. Její sluch se měnil – a to zásadně.

U stárnoucích psů může docházet k tomu, že:

• některé frekvence slyší hůř,

• jiné slyší zkresleně,

• zvuky mohou znít ostřeji nebo náhle,

• mozek je nedokáže správně zpracovat,

• podněty, které dříve byly "v pohodě", se stanou ohrožujícími.

Pro Čiki nebyl ohňostroj "jen zvuk". Byl to nepochopitelný, nový, chaotický vjem, který její mozek nedokázal zařadit. A u staršího psa je mnohem větší riziko panické reakce.

To, že se nikdy dřív nebála, neznamenalo, že se bát nezačne.

Dnes je Čiki zpět doma a v pořádku

Trvalo pár dní, než se úplně uklidnila. Ale je zpět ve své rodině, která si teď uvědomuje, jak důležité je nepodceňovat věk, změny v chování a včasnou přípravu na Silvestr.

Lucka dnes říká:
"Kdybych věděla, že i pes, který se celý život nebál, se může ze dne na den změnit… nenechala bych to být."

Proč tenhle příběh sdílíme?

Protože tohle může potkat i psa, který se NIKDY nebál.
Protože u starších psů dochází k věcem, které si majitel ani neuvědomí.
A protože dobrá příprava může být rozdílem mezi klidným koncem roku a tragédií.

Pokud chcete předejít podobným situacím, přijďte na náš seminář Silvestr domácího mazlíčka.
Klid psa není náhoda — je to příprava.